Poradíme, jak dostat za svoji letenku maximum

Zdroj: 
iDnes.cz, 2. září 2008, autor: Jan Matura

Někdy to může být úplný horor. Dlouhý let přes oceán a vy sedíte uprostřed pěti sedaček. V noci se nemůžete obrátit ani na bok a na záchod se už vůbec neprobojujete. Takových problémů se můžete vyvarovat, pokud si o dotyčné lince předem najdete co nejdetailnější informace.

Poznáte, čím letíte?

Už jste možná také dostali od svých známých odpověď na otázku, jakým že to letadlem letěli na dovolenou, že prý tím "jumbem". Pokud cestovali na dovolenou do Ameriky nebo Asie, možná opravdu Boeingem 747 neboli Jumbem letěli. Ale pokud byli na dovolené v Řecku s českou cestovkou, je to téměř vyloučené.

Vyznat se v typech letadel může být na první pohled zbytečnost, na druhý velmi praktická znalost. Vyprávět by mohli turisté na exotickém zájezdu s tuzemskou cestovkou poté, co cestu absolvovali letadlem běžně používaným na krátké evropské tratě a na několik přískoků. Budiž, někomu tři mezipřistání a 20 hodin letu vadit nemusí, málokoho ale potěší fronty na dvě toalety a jediná ucpaná ulička.

Regionální letadla, která naše aerolinky běžně používají, mají dolet odpovídající svému určení a právě tu jednu uličku. Naopak dálková letadla naše letecké společnosti až na výjimky neprovozují.
Rozdíl mezi těmito letadly není jen v kapacitě (ta naopak může být téměř stejná), ale především v konstrukci. Dálková letadla mají dvě uličky a v principu mnohem širší trup. To je pro pohodlí na dálkových letech docela podstatné.

Letecké společnosti provozují rozmanité typy letadel, ač samotných jejich výrobců mnoho není. Ono jumbo od boeingu by měl poznat každý na první pohled, má na trupu charakteristický hrb (do Prahy osobní jumbo pravidelnou linkou nelétá, pouze nákladní, kterou provozuje China Airlines). Občas je možné vidět toto letadlo na speciálních charterových letech.

Na zahraničních letištích dokáže i úplný laik snadno identifikovat ještě MD10/11 s charakteristickým třetím motorem pod směrovým kormidlem. Motor pod kormidlem má i Tu154, které se občas objevuje i na našich letištích. I tento typ letounu lze snadno poznat. Naopak rozeznat nejběžnější boeingy a airbusy už chce trochu cviku.

Nejsnadnější způsob, jak letoun identifikovat, je jeho registrace. Tu bohužel zjistíme až při nástupu, dopředu ji znají jen pracovníci dopravce a ne vždy s dostatečným předstihem. Registrace letounu je jeho poznávací značkou a je namalovaná na trupu, většinou v zadní části. Skládá se z národního znaku a identifikačních znaků.

Například poletíte s ČSA a letadlo bude mít registraci OK-GEB. Pak stačí navštívit stránky Airfleets.net, zadat registraci a budeme o letounu vědět téměř vše. Jedná se o Airbus 320-214 výrobního čísla 1450, který poprvé vzlétl v roce 2000, následně si jej pořídila společnost Sabena, a než doputoval v roce 2005 k ČSA, provozovalo jej celkem pět společností. Na stránkách najdete i odkazy na fotografie tohoto konkrétního stroje.

Poletím s ČSA, nebo raději s Lufthansou?

Při výběru letenky většina vyhledávacích systémů uvede aerolinku, ale i typ letadla na této lince obvykle provozovaný. Ten se sice může operativně změnit (spíše na lokálních linkách než dálkových), ale většinou jím nakonec opravdu poletíte.

Pokud máte strach, že přijdete na letiště a tam bude stát 23 let staré letadlo (což se zrovna u nás může klidně stát ), můžete si opět předem ověřit, zda to je pravděpodobné, či nikoliv. Opět dobře poslouží již uvedené stránky Airfleets.net, na kterých lze dohledat, kolik letadel daného typu společnost provozuje, jaký je jejich průměrný věk a jak si v tomto parametru stojí v porovnání s dalšími společnostmi provozujícími tento typ letadla.

Tyto informace se dozvíte o každém letadle, kterým konkrétním ale doopravdy poletíte, zjistíte jen stěží. Užitečné odkazy jsou například:

Přesto si lze ze složení a stáří provozované flotily udělat obrázek o společnosti. Ač samotné stáří není ten nejdůležitější parametr, tak ne každý je takový fanda do letadel, aby toužil letět 30 let starým boeingem, když může letět se společností, jejíž stáří letadel ve flotile nepřekračuje pět let. Lze předpokládat, že rozdíl bude již v komfortu na palubě, a pro někoho může být nejdůležitějším parametrem cesty pouhý vlastní dobrý pocit, že subjektivně vybral tu lepší variantu.

Není sedačka jako sedačka

A když jsme zabrousili do komfortu na palubě, opět tu máme dobré pomocníky na internetu . Ale nejprve trochu teorie. Ač dvě společnosti provozují stejný typ letadla, tak při bližším ohledání můžeme najít hodně rozdílů. Různé typy motorů nás zajímat nemusí, ale interiér paluby a typ sedaček a jejich konfigurace by nás už zajímat měly.

Různé typy sedaček najdeme i u stejných letadel jedné společnosti. Důvodem je například rozdílné stáří konkrétních strojů, ale třeba i to, že jedno letadlo kupoval dopravce nové a v úpravě, kterou si poručil, a naopak jiné kupoval takzvaně z druhé ruky nebo si jej pořídil na leasing a neměl tak plnou kontrolu nad výbavou interiéru.

Na krátkých evropských linkách (do dvou tří hodin letu) je většinou docela jedno, jestli je sedačka široká 17 nebo 19 palců a jestli je rozestup sedaček 28 nebo 32 palců. Ale na transkontinentálním letu trvajícím třeba 13 hodin jsou tyto parametry docela důležité.

Pro zjištění velikosti sedaček a jejich rozestupů existuje velmi praktická stránka www.seatguru.com, která velmi dobře mapuje rozmístění sedadel v letadle a jejich parametry. Bohužel, neobsahuje informace o všech leteckých společnostech a věnuje se především konfiguraci dálkových letadel. Ale například tuzemské ČSA ve výpisu najdeme včetně některých regionálních letadel.

Ze stránek vyčteme rozmístění sedaček, jejich šířku, rozestup mezi sedačkami a také vnitřní vybavení paluby. U některých sedaček jsou uvedeny také jejich výhody a nevýhody. Trochu ošidné jsou ale různé konfigurace jednoho typu letadla u konkrétní letecké společnosti. Bez bližšího určení lze jen těžko zjistit, kterou variantou poletíte. Proto je dobré navštívit i stránky leteckých společností, které povětšinou konfiguraci paluby uvádějí. V ideálním případě přímo při rezervaci (nebo i zpětně po přihlášení rezervačním kódem a příjmením) umožňují vybrat konkrétní místo na letu.

Rozmístění sedadel je opravdu různorodé. U dálkových letadel to bývá nejčastěji 3-4-3, 2-4-2 ale také 2-5-2. U poslední konfigurace je ono prostřední místo opravdu nepraktické, a to především, když vedle vás sedí cizí lidé a celou dobu spí. A zkuste se přes ně probojovat na záchod.

Zábava, nebo nuda...

Místo v letadle již máme vybrané a teď se ještě vybavit na přežití dlouhého letu. Ten, kdo dokáže osm devět hodin prospat, má vyhráno. Ostatní si buď musí vzít dobrou knížku, nebo nějaký přehrávač. A nebo si vybrat takovou společnost, která je na dlouhém letu zabaví. Opět pomohou stránky seatguru.com nebo weby leteckých společností.

Na stránkách najdete informace o vybavení letadel zábavnými systémy. Některé nenabízejí nic, ale to už je u dálkových letadel opravdu výjimka, jiné mají jen televize v uličkách a dělících stěnách. V tomto případě ale musíme koukat na to samé, co zbytek letadla. Většinou se již setkáme s osobním zábavným systémem, jehož displej je umístěný v opěradle sedadla před námi a ovladač buď u něj a nebo v opěrce našeho sedadla.

I tyto systémy se liší. Pomineme-li obchodní a první třídu, tak v té turistické mohou filmy a TV programy běžet ve smyčce. To znamená, že sice máme na výběr třeba 50 filmů, ale jejich začátek musíme odchytit. Pokročilejší systém nabízí spuštění programu od začátku dle našeho přání. Vedle filmů nabízí tyto systémy i hry, kvízy a především pohled na mapu, která informuje o tom, kde právě jsme, jak rychle letíme, kolik zbývá kilometrů (mil) do cíle a třeba jak vysoko jsme. Ty nejnovější mají mapy pěkně propracované a s možností poměrně detailního přiblížení. Některé společnosti pak promítají i pohled z letadla dolů (při letu v letové hladině není většinou nic podstatného vidět) a nebo při startu a přistání.

Součástí dálkových ovladačů bývá i telefon. Stačí projet svou platební kartou a volat a volat a volat. A pak se divit, kam zmizelo tolik peněz. Minuta hovoru stojí obvykle v přepočtu 150 korun.

Jen výjimečně se v současné době setkáme v turistické třídě se zásuvkami pro dobíjení elektronických zařízení. Ve větší míře je u některých letadel nabízí jen hongkongské Cathay Pacific. Před cestou je tedy rozhodně dobré dobít vše potřebné, či se vybavit náhradními bateriemi. V byznys a první třídě jsou naopak elektrické zásuvky běžné.

Není dálkové jako dálkové

V komerční letecké dopravě se používá nespočet typů letadel. Od malých pro regionální lety, přes střednětraťová letadla až po ty největší na dálkové linky. U nás se většinou setkáváme s prvními dvěma kategoriemi. Opravdová dálková letadla u nás žádné aerolinie nemají.

Čtveřice Airbusů A310, které provozují České Aerolinie, se sice této definici blíží, ale zcela dokonale ji nesplňují, jelikož nemají nikterak ohromný dolet. Ale jsou to takzvaná širokotrupá letadla (anglicky Widebody). Konkurenční Travel Service bude mít první dálkové letadlo v pronájmu až od podzimu, měl by to být Boeing 767.

Stáří letadla není vše

Pomineme-li společnosti, které nesmí do zemí Evropské unie létat , tak ty ostatní by měly splňovat všechny předpisy na provoz a údržbu letadel. Můžeme pak jen doufat, že tomu tak opravdu je a že kontroly jsou dostatečné.

Každé letadlo má předepsané servisní prohlídky v různých intervalech a v různé míře. Stejně tak je stanoveno, kolik letových hodin může letadlo celkem za svůj život absolvovat a kolikrát může vzlétnout a přistát. Samotné stáří letadla tak není tím nejdůležitějším údajem.

200 nebo 400 sedaček

Kapacita letadel se může velmi lišit, a to i u letadla jedné modelové řady. Například Airbus A321 pro střední tratě (používají ho ČSA) má kapacitu až 220 míst. Přitom je to jednouličkové letadlo používané pro lety po Evropě a případně blízkém okolí.

Oproti tomu mnohá dálková letadla se širokým trupem mohou mít kapacitu stejnou nebo i nižší. Příkladem budiž některé verze Airbusů A330 . Kapacita se může lišit v případě zmíněného airbusu od 190 do téměř 400 sedaček. Důvodem je třeba rozdělení letadla na tři třídy a větší podíl sedaček v první a byznys třídě. Záleží i na tom, jak hustě si konkrétní společnost sedačky nastaví (samozřejmě do maximální možné kapacity).

Mnoho typů letadel navíc existuje ve více verzích, které se často liší kapacitou nebo doletem (značené například Boeing 777-200/777-300/777-300ER). Další informace najdete například v katalogu letadel.

Někdo rád sedí u okna, jiný do uličky

Vybrat si tu správnou sedačku je zcela individuální záležitost. U krátkých letů se vyplatí volit místo v přední části letadla. Dostanete dříve občerstvení a při vystupování se z letadla dříve dostanete. To se může hodit především při letu s přestupem, na který máte málo času. Na druhou stranu budete mít daleko k toaletám (ty přední jsou většinou vyhrazené jen pro třídu byznys). U krátkých letů ale většina společností nenabízí předvýběr místa, o to konkrétní si musíte říct při odbavení. A kdo dříve přijde, ten má z čeho vybírat.

Nízkonákladové společnosti často vůbec místo nepřidělují a provozují takzvaný free seating (volný výběr místa). Kam si sednete, tam sedíte. Konkrétní místo si zarezervovat nemůžete, ale můžete si předplatit přednostní nástup, a tak bohatý výběr.

Na dálkových linkách se výběr sedadla při rezervaci rozhodně vyplatí. Pokud cestujete ve více lidech a neuděláte si výběr místa při rezervaci, může se snadno stát, že budete sedět každý jinde. Poradit dobré místo je těžké. Sám autor například rád volí sedadla v zadní části letadla, kde se konfigurace mění a v krajních uličkách jsou jen dvě sedadla místo tří a více místa na nohy. Někomu vadí blízká toaleta, jiný se modlí o místa u nouzových východů. Ani ta ale nejsou ideální. Je dobré si také zjistit, kde jsou v letadle rozmístěné toalety, u kterých se často tvoří fronty. Záleží na aerolinkách, ale většina rozváží jídlo odpředu, respektive od předních částí jednotlivých sekcí. U plně obsazených letů tak na zadních místech můžete na jídlo čekat i hodinu a půl. Když budete chtít jít brzo spát, tak to čekání bude velmi nepříjemné.

... jídlo, nebo nic

S jídlem je to poměrně snadné. Máte-li nějaké speciální přání, stačí jej vyslovit či zadat už při rezervaci. Většina společností nabízí vegetariánskou stravu, košer či halal jídla nebo nejrůznější diety. Na dlouhých linkách si můžete vybrat i oblíbená seafood jídla. V omezeném rozsahu je výběr jídla možný i u krátkých evropských linek některých aerolinií (většinou na letech delších dvou hodin). Naopak nízkonákladové společnosti a dnes i mnohé běžné aerolinky na krátkých letech jídlo prodávají a nebo nabízí jen velmi skromné občerstvení.

U dálkových linek jsou většinou servírována dvě jídla. Nejčastěji od stevardky uslyšíte otázku: "Fish or chicken?" Některé asijské aerolinky pak dávají na výběr lokální a "evropské" jídlo. První varianta je pak pro valnou část Evropanů opravdu zajímavým kulinářským zážitkem. Nealkoholické nápoje jsou podávány v neomezeném množství, tedy pokud se tímto výrazem myslí obvyklé množství. I v turistické třídě bývá na dálkových letech zdarma podáván alkohol, ale třeba americké aerolinie si za pivo či víno nechávají zaplatit. A naopak některé společnosti z muslimských zemí alkohol nepodávají vůbec.

Mimo času snídaně/oběda/večeře není problém poprosit letušku o pití či někdy i o sendvič či jiné drobné občerstvení. Pokud se vám nebude chtít vstávat ze sedadla, můžete vyzkoušet tlačítko pro přivolání letušky. Rychlost a ochota obsluhy se liší společnost od společnosti a let od letu. Některé společnosti pak občerstvení mimo čas podávání jídla řeší rozestavením občerstvovacích vozíků do kuchyněk, ze kterých se pasažéři sami obsluhují. Dobrým příkladem je Air France.

Sami neznáme, ale napálit se nenecháme

Jenže jak poznat nabízený servis jednotlivých společností? Opět pomůže internet. Asi nejrozsáhlejší databázi má společnost Skytrax, která aerolinie pravidelně hodnotí podle úsudku pasažérů. Hodnocení Skytraxu je prestižní a společnosti se s ním rády chlubí. Jen pár jich dostalo pět hvězdiček a není žádným překvapením, že to jsou nejčastěji jihoasijské společnosti.

Skytrax hodnotí servis na několika úrovních a samostatně pro všechny nabízené třídy. Vedle toho se hodnotí i přístup personálu při rezervaci nebo odbavení na letišti či kvalita letištních salonků jednotlivých společností. Na stránkách jsou i recenze lidí pro konkrétní lety a i podle nich se můžeme alespoň částečně orientovat.

Cena až na prvním místě

Pokud při výběru letenky nebudeme hledat tu opravdu nejnižší cenu, tak je jistě dobré přihlédnout k výše uvedeným kritériím. Často nejsou rozdíly v ceně letenek nikterak dramatické a pak právě výše uvedené okolnosti mohou za pár korun navíc let výrazně zpříjemnit. Přejeme příjemný let.

Vybrané destinace

Poslední články

  • Pohodlné cestování letadlem si lze zajistit už při koupi letenky. Správným výběrem letecké společnosti, časů odletu a příletu a také případného přestupu můžete ušetřit tisíce korun a vyhnout se zbytečným komplikacím. Jak na to?

  • Někdy to může být úplný horor. Dlouhý let přes oceán a vy sedíte uprostřed pěti sedaček. V noci se nemůžete obrátit ani na bok a na záchod se už vůbec neprobojujete. Takových problémů se můžete vyvarovat, pokud si o dotyčné lince předem najdete co nejdetailnější informace.